Anděli pověz..

Anděli??
Ano..

Řekni mi...  podívej se na mne.. nemám peníze, marně hledám dobrou práci i hojnost.

Hojnost, klid.. spokojenost .. to je něco co neznám..

Řekni mi Anděli.. proč je to tak?

Vidíš to špatně.. - řekl Anděl a usmál se..
Ale copak  to můžu vidět jinak?

Jak jinak se můžu dívat na své dluhy?? Na své problémy? Na smutek, co mne životem provází.. 

Ale hojnost přece nejsou jen peníze – řekl Anděl.. a znovu se usmál .. Hojnost je především Láska... Láska Boží, Láska tvých blízkých.. ale i Láska kterou máš dávat sám sobě..
Jenže Tvé srdce žádnou Lásku nepřijímá, uzavřelo se před ní.. A když srdce nepřijme Lásku, nepřijme ani žádnou hojnost fyzickou. Proto je Tvůj život tak těžký. Vše co Tě trápí a je kolem Tebe Ti ukazuje, jak kráčíš po špatné cestě. To bolestné co prožíváš tu ale není proto, aby ses trápil.. nýbrž proto, abys pochopil ..

Ale, Anděli.. co už teď můžu udělat? Budou to měsíce, možná roky, než se naučím žít jinak.. měsíce než najdu to co jsem kdysi ztratil.. a ani nevím, kdy se tak stalo..

Ano, Tvé srdce se uzavřelo – řekl Anděl – a říká mi že Láska bolí.. proto se jí tolik bojí.. a tolik se před ní uzavírá.
A nemáš pravdu, že musí  vše trvat dlouho a dlouho.. To Ti napovídá jen Tvůj strach. Musíš především vše přijmout, přijmout bolest, která Tě kdysi zasáhla, zranila a uzavřela. Nezavírat před ní ani své oči, ale ani srdce. Musíš přijmout i svůj strach něco změnit. Jen tak se dokážeš postavit svému životu, který tě deptá.. 

A nebudeš na to sám, já přece jsem s Tebou.. a mohu Ti pomoci..
Jen mi to musíš dovolit.