Tajemný sen

Je dlouhá tichá noc... ta nejkrásnější noc celého roku..
Oči se už únavou zavírají a do mysli se zvolna vkrádá tajemný sen..
Mysl se vznáší na zasněženými loukami, stromy obtěžkanými sněhovou peřinou.. až tam na kopec, kde je mezi stromy ukryta maličká kaplička..
Dnešní noc je rozzářena hořícími svíčkami.. a tak živý oheň , teplá tichá světla osvětlují prostý a jednoduchý interiér malé kaple.. jen několik prastarých oprýskaných židlí.. a dřevěný kříž..

Kříž a jako symbol symbol člověka, jež se kdysi obětoval za ostatní..
Ale možná , že ve skutečnosti to začalo mnohem a mnohem dříve..

Naše mysl se totiž vydává, uchopena tajemnou silou, na předlouhou cestu.. Obrazy moří vystřídají pouště a nakonec obrazy úrodných polí, kolem velké řeky.. Mysl se však ani tady nezastaví a míří dále na jih.. až k městu od pradávna nazývaném Théby..
Dnes byste tu uviděli už jen stojící či ležící sloupy slavného Karnackého chrámu, ale ještě před ním tu kdysi stávala božská svatyně Eset, Hora i Hathor..
A slova, které slyšíme, patří právě těmto bohyním ..  Eset a Hathor ..

Sestoupili jsme kdysi mezi lidi tohoto světa, abychom se stali jejich učiteli..
Po tisíce let jsme vás provázeli a ukazovali vám cestu.. v podobách nejrůznějších Bohů.. vždy laskavých a soucitných..
Učili jsme vás poznávat a vnímat přírodu, pěstovat plodiny i chovat zvířata pro svou obživu..

Odkrývali jsme vám postupně tajemství nauk, užitečné vědomosti i znalosti.
Poznali jste tajemství a význam hvězd na obloze i základy matematiky.
A mohli jste si pak vytvořit první kalendáře.. pochopit užitek záplav svých životodárných řek...

Sledovali jsme s uspokojením stále se rozvíjející se život i ducha lidí..

A naši lidé tehdy milovali své Bohy a neměli z nich strach. Necítili potřebu přinášet jim oběti.. vždyť ke všemu stačila prosba, drobný dárek.. upřímná myšlenka.
Báje z té doby vypráví o Horovi, synu Eset jež porazil Setha, boha chaosu..
Horus , zářící.., Bůh Světla, Slunce, vám totiž přinesl řád, božský řád .. Sjednotil egyptské kmeny a položil tak základ říše , jež nebude mít v tehdejším světě obdobu..
My jsme však věděli že na cestě jsou mraky stahující se nad rájem jež jsme po tisíce let vytvářeli..
Přitahováni silnými vibracemi tohoto Věku, přichází temní mágové i temné síly ze všech koutů vesmíru..
Ve svých rukou i myslích nesou zmar, bolest a zánik..
Temnota jednoho dne zasáhne vše .. a postupně po tisících let prostoupí nakonec celou Zemí i všemi lidmi..

Lidé ještě netuší nic o zkáze, která přichází.. jen srdce nás, Bohů to vše ví.

Přesto však nemůžeme a nesmíme  zkáze zabránit.. protože jen lidé sami mohou změnit svůj osud. Nikoliv jejich Bohové..
A právě tehdy se Horus rozhodl..
Odložil své božství.. obětoval je pro lidi světa, který pomáhal vytvářet..
Odložil své vševidoucí oko, svou zlatou záři, svou moc a stává se člověkem...
Stává se jedním z milionů..
jedním z milionů, kteří mohou udělat to, co nesmí Bohové, změnit svůj osud.. a změnit tak osud všech lidí..

Eset i Hathor s bolestí v srdci přijaly jeho rozhodnutí..
A právě tehdy vytváří společně Anch.. jako dar lidem, dar Horovi.
ANCH znamená ŽIVOT .. život věčný i život pozemský.. je to Horův život! Symbol jeho osudu i jeho volby..
Eset do něj vložila jeho Světlo, které proniká vší Temnotou..
a Anch se stává symbolem, co přečká věky..

Je symbolem nekonečnosti Boží Lásky a pomíjivosti temnoty.. symbolem návratu

Neboť jednoho dne se znovu postupně na Zemi vrátí věk Laskavých Bohů.. a vrátí se ke všem lidem...

Obrazy , myšlenky i slova vytvářené Hathor i Eset se pomalu vytrácejí a s nimi mizí i obě bohyně. Znovu jsou vidět jen sloupy Karnaku, ale i ty se postupně rozplývají ve světle a vrací se opět prostý obraz malé kapličky..

Malá kaplička, několik židlí.. a na stěně kříž..
A ten kříž … je vlastně tolik, tolik podobný tomu prastarému Anchu..