Petr Nazaretský s Bohem o Spasiteli..

Po dva tisíce let už trvá příběh, o němž vyprávím.. dva nositelé odkazu kříže.. Toho kříže, který se stal symbolem utrpení, lásky i oběti jež měla sejmout z lidstva trest „dědičného hříchu“ ..

Sebeobětování jedince za ostatní.. Beránek Boží co sejmul všechny hříchy světa.

Opravdu..?

Může spasení lidí, jejich osudy, záviset jen na oběti někoho jiného?? Kristus či Petr na kříži v očích lidí, zakryli to skutečné, co v sobě nesli. Svou Lásku horoucí k lidem tohoto světa..

Mnoho duší, i duše Petra si tak nesla v dalších tisících let svou bolest, svou vinu za „Krista na kříži“ . Trauma, které v sobě nesli dále, své stigma.

„Spasení lidí “, dokončení Božího díla se stává smyslem jejich dalších životů.. jejich bolestí na věky..

Po každé noci však přichází ráno a s ním často i pochopení.. Pochopení, že nelze donekonečna kráčet cesty slepými. Nekonečná láska Stvořitele najde způsob, jak ono „ na věky“ změnit..

A právě o tom je tento příběh a Petrův list lidem tohoto světa..

„Bolest má mne přivedla až do Boží náruče.. srdce sevřené obručemi už dále nemohlo kráčet životy“ .

„Otče, pohleď na mne.. mám prázdné ruce, už nedokáži dokončit to velké dílo.. , jsem už unavený a mé tělo, mé zdraví, vše mne zrazuje. Jen můj duch je stále naplněn Světlem, které dávám ostatním..“

„Petře.. , synu můj, cítím Tvou bolest, neboť je i bolestí mou.. Zvolil jsi si přetěžkou cestu, cestu slepou, vedoucí jen do spleti utrpení, bolesti a zmaru..

Kříž, jak ho chápeš, není cesta.. Přesto ho už po 2 tisíce let neseš na svých bedrech, klesáš pod ním, stejně jako klesal Ježíš cestou na Golgotu. Dva tisíce let Ti znovu a znovu připomínám symbol Beránka, abys pochopil.. neboť já nemohu změnit Tvůj osud. To můžeš jen Ty sám..

Spasení lidí, Země, není Tvůj úkol, to je už dávno zařízeno jinak.. Ty jsi na Zemi „jen“ proto, abych tu byl i Já..

Spasení lidí totiž nemůže nikdy vzejít z utrpení jiného člověka a nemůže ho ani nikdo obdržet z rukou druhých.. Ani Já Tobě nemohu odebrat to Tvé utrpení. Vše, jakákoliv změna, musí začít v srdci každého jednotlivého člověka.

Proto i vaše snahy o „osvícení lidí “ cestou zhora byly vždy již dopředu odsouzeny k neúspěchu..

Cesta spasení je jen a jen ve vašich srdcích a každý je odpovědný jen za tu svou cestu..

Hledejte ji v přijímání, v tom , že vše co se děje má svůj význam i důvod, ale také svůj čas. Nezapomeňte také na dvě největší slova, co jsem lidem dal..

Pokora a Víra.. s pokorou přijímat vše okolo sebe a nesoudit jiné.. neboť nevíte proč ten druhý koná a hovoří takto a ne jinak.. a věřit, že nikdy, v žádném čase, v žádné situaci nejste sami.. a Já jsem s vámi. Buďte k sobě vlídní a příjímejte svou nedokonalost. Svou dokonalou Božskou nedokonalost.. neboť skrze ni vede vaše cesta k velkým cílům..

Možná by se dalo i říci... Věřit a doufat..

Především však nezapomínejte svůj život žít ..