SV.PETR, či spíše Petr Nazaretský, neboť on se svatým nikdy necítil..

Ukřižování svatého Petra se jmenuje tento obraz slavného Caravagia. Kolik bolesti a kolik lásky zde umělec zachytil. Ač Petra nikdy nepoznal, dokonale zachytil to co pro něj bylo tak typické . Srdce naplněné nekonečnou láskou k lidem, ke všem lidem a duši plnou bolesti. Láska k lidem, kterou jim dával, přinášel ve svých dlaních, ho natolik naplnila, natolik vyčerpala, že se vzdal své lásky k Marii Magdaléně, vzdal se toho nejdražšího co měl, protože věřil, že lidé tolik potřebují nalézt svou Lásku , věřil v sílu svého poslání více než ve svůj život.

Vyrůstal ve společnosti Ježíše i Máří Magdaleny, ale nesouhlasil s tím, o čem všichni mluvili. Židovský král, Mesiáš ,co vše spasí, byly věci , které mu nic neříkaly. Dědičný hřích.. proč? Jeho Bůh byl laskavý, laskavý ke všem lidem, protože žil v srdcích lidí. A s tímto Bohem se nakonec vydává tam, kde je střed tehdejšího světa, střed civilizace.
Do města na sedmi pahorcích, do Říma.
Jednou se bude jmenovat věčné.. , ale také Petrovo město.
Přichází mezi římský lid a jeho laskavý Bůh přichází s ním. Mluví o Lásce, o odpuštění. Mluví o tom, že Bůh je s námi všude, že nepotřebuje honosných chrámů ani opulentních obětin.
Neseme si ho ve svých srdcích a záleží jen na nás, jak moc ho necháme k sobě promlouvat.
Brzy, velmi brzy, nachází své posluchače. Nemluví o moci, o vládnutí, mluví jen o Lásce a přesto se ho mocní bojí. Jeho věrní jsou pronásledováni. K pronásledování a vraždění je využit i velký požár Říma, který je vládcem Nerem dáván za vinu právě Petrovým věrným.
Aby zastavil ono vraždění, vydává se Petr dobrovolně císaři, věříc, že se Nero spokojí s jeho obětí. A velmi spokojený Nero jej nechává ukřižovat na pahorku Vaticano, kde je tehdejší římské popraviště.
Ukřižován, jen pomalu a dlouze Petr umírá, spojen nejen se svým Bohem, ale také s lidmi, které tolik miloval. Umírá a přesto odpouští, těm co jej vraždí, umírá a navzdory bolesti dává svou Lásku všem, stejně jako jeho Bůh, kterého lidem přináší.
S již slábnoucími údery srdce dává lidem svůj poslední dar. Umírá, aby oni mohli žít. Spouští tak prastarou zemskou magii a do srdcí lidí vkládá malý kousek své své síly. Malý modrý plamínek, aby je navždy chránil i v dobách, kdy on již tady nebude.
Srdce se zastavuje a Petr umírá, ale Bůh jež ho provázel tu zůstává. Zůstává s lidmi, kteří v něj věří. Kteří věří v Petra, který jim jeho Lásku přinesl.
Staletí plynou, kolem laskavého Petrova Boha mocná církev vytváří stěny a ploty strachu a obav, znovu ukazují Boha plného zloby, trestajícího a mocného a člověka malého a bezmocného, potřebujícího tisíce a tisíce přímluvců a orodovníků.
Přesto však už vše nemohou změnit. Lidé, lidská srdce si hodně pamatují a obraz Petrova Boha, tak laskavého ke všem, bez rozdílu, tam stále je. Jednoho dne si lidé zase vzpomenou. A pak si vzpomenou i na Petra a jeho Lásku. Vzpomenou si i na to, že ač obětoval úplně vše, své sny, svou lásku i svůj život, umíral šťastný.

PS: Obraz je možné spatřit v chrámu Santa Maria de Popolo v Římě a je to nádherný prožitek.